Gzicht za sklem

Total Commander

Anti-Nok

World Wide Web

Úvaha o hovně

Tržní démon

Anti-Nok

Hnutí Anti-Nok, bylo založeno mnou, kolem roko 2000, v největším boomu telefonů Nokia.

Primárně vyjadřuje absolutně totální odpor k výrobkům firmy Nokia-Finlux.
Především k telefonům.

K dalším takovým výrobkům patří : Ambipur a Actimel. Ale o těch jindy.

Důvod ?

  Důvodů je mnoho. Už jen ta strašná reklamní kampaň, která zaplavila před lety veškerá media a sdělovací prostředky.
Nokia byla prostě všude.
Od klasické reklamy v televizi, novinách, časopisech, rádiích, billboardech atd., až po nenápadnou, skrytou až podprahovou reklamu tipu : Chcete "něco" (v podstatě je jedno co, jen abych "mačkal" čudlíky, a mohl ukázat svůj nový telefonek) vyhrát? Pošlete sms tam a tam (bůh ví kam, hlavně že se mi odečte min. 75 kč za sms a potažmo stejně vyhraji "kulové") a na obrazovce vidíme znění sms samozřejmě na display telefonu Nokia. Stejně tomu bylo i v tištěné formě reklamy.
Další attack byl veden přes sluchový vjem, opět když byla reklama na cokoli, příkladně na operátora, a jednalo se o cokoli okolo sms, vždy se ozval zvuk sms, který je defaultně nastaven v "NOKYJI", klasické, nechutně vlezlé " píp píp - píp píp ". U vyzvánění to bylo stejné, odporně trapné, defaultní vyzvánění "NOKYJA" tune, ovšem klobouk dolů jak "kucí" "Nokyjářský" vyzvánění "Nokyja" tune "vytunili" z prvotního Mi-Di formátu až do polyfonního AAC formátu. Krásně to "trdliká", jen to slyším, rozhlížím se kolem, který že to "Pepík" nalezl oblibu v tomto vyzvánění, vyfotím si ho do sbírky "Trdélek" a "koukám" honem rychle uniknout z dosahu zvukových vln, neb můj standardně nízký krevní tlak 90/60 se blíží tlaku člověka, který vypil šestnáct kafí a vyběhl sto a třináct pater nejméně třikrát za sebou - nemluvě o téměř nezvladatelné touze vidět daný telefon po přejetí "tuplákem" Tatry "stoosmačtyřicítky" .
A nejen to, byla a je toho spousta, čím se to snaží do nás nacpat.
Další pokusy byli ve smyslu - první sms s trapnými "obrázky", první fototoaparát vytvářející fotky které spíše připomínali kresbu ochrnutého dvouletého barvoslepého dítěte a ještě šest a dvacetkrát okopírovanou, vyměnitelné kryty, nejlépe s opičárnamy které zrovna "letěli" nebo heavy metalovými kosterními výjevy, listem canabisu, a nejrůznější barevné kombinace, připomínající výdělečné prostředky pánů Berouska a Kludského. Atd.atd.

  Ovšem přijde na to, kdo se dá.
Já rozhodně ne. Raději půjdu ve dvaceti stupňovém mrazu nahý, dvacet kilometrů pěšky do budky a u kolemjdoucích budu žebrat o "korunku" na hovor, než zavolat z "NOKYJE".
Mooožná trochu přeháním, párkrát jsem již "telefonoval" z "NOKYJE", leč to byli pouze služební telefony a hovory, tudíž nebylo vyhnutí, resp. bylo. Vyndat sim kartu a vložit do jiného telefonu, leč toto řešení s sebou nese neblahý aspekt toho, že po vrácení sim karty zpět do Nokyje uvidím po uvedení do chodu úvodní animaci ve stylu "paci paci pacičky" nebo kýho výra co to znamená, a to raději nebudu komentovat, na co mám v tu chvíli chuť. A potažmo se sim kartou, která již byla jednou v "Nokyji", můj "Soňáček" odmítá spolupracovat.

  Od těch dob, co jsem byl nucen použít Nokyji, mám na dlani levé ruky cosi, připomínající neléčenou, dvakrát "přechozenou" lepru v pokročilém stádiu, na předloktí pupínky vypadající jak plastická mapa Brd a na dvou prstech se mi odporoučel nehet - leckdo by chtěl asi namítnout, že dlaň mám akorát tak chlupatou a že tento jev pochází od jiné činnosti, tak raději pryč od toho ...

  Je opravdu k pohodlnému a kvalitnímu používání mobilního telefonu tohle potřebné? Pro někoho zřejmě ano. A navíc reklama má, ať se bráníme sebevíc, ohromný vliv na nás lidi a naše rozhodování o čemkoli.
Dost lidí, jako já, má v životě otestované a odzkoušené značky nejrůznějších výrobků od aut až po elektroniku, a jsou věrni svým značkám, bohužel i "NOKYJI", Jenže co ti, kteří rozmýšlejí nad nákupem prvního telefonu, a nejsou zatím tak zběhlý v tomto tématu?
Většina se nechá přemluvit dobře cílenou reklamou, nebo se přeptá po známých - bohužel smůla když známý či kamarád je zrovna "Nokyjář" a zakoupí výrobek firmy "NOKYJA", a pak se nestačí divit - co že si to koupili za krumpl, nebo se tváří spokojeně, neb nepoznali jiných výrobků, a je jim nepříjemné přiznat svůj osudově tragický omyl, nebo dokonce se sklopenou hlavou u reklamačního pultu obchodu, kde "vynikající" telefon zakoupili se dožadovat navrácení finanční hotovosti, protože před koupí telefonu byli těžce zaslepeni výše popsanými reklamními útoky.
Doba pokročila, a s nástupem internetu se množí též různá diskusní fóra a jiné, kam "trdélka" občas zabrousí, a pak jsou tam k nalezení různé "parády":
 
Jako :

Nebo:
 
Běda když odpoví skalní "Nokyjář" ! ... Jasně! To kup! Super telefon! atp.
 
Příkladně:
 
  Reklama v tomto směru pracuje nad očekávání, sedíte si u "telky", sledujete pátý díl Sandokana, přikusujete si dýňová semínka, a na pozadí Vám běží otázka - jaký že to telefonek já si vyberu, když v tom plác ho! Reklama na NOKYJI ! A je zle, otázce se dostává odpovědi - " no přece jedině "NOKYJI" si kup Ty trdélko ". Podpořeno asi dvaceti pěti skrytými reklamami, výše popsanými, zakomponovaných do zrovna atraktivních témat jako - v zimě koulovačka, v létě koupačka a na jaře a na podzim oblíbené grilování čehokoli, už jen z principu, aby sousedi po zaregistrování smrádku došli k názoru, že mám spoustu peněz na bůček, a striktně dodržuji moderní Americké trendy.

  K dalším důvodům patří skladba menu. Když chci nastavit např. vyzváněcí zvuk, tak mi dřív upadne palec, než se k němu "proklikám". Výborná je též položka "informace o buňce", dodnes mi nikdo nebyl schopen, ani z řad "NOKYJÁŘŮ", podat uspokojivé vysvětlení, oč jde - návod tedy rozhodně číst nebudu, to si snad raději přečtu deník Blesk. I když to vyjde nastejno, ten je také dobrý tak leda k tomu, utřít s ním psovi hubu.

  Excelentně je zpracované i ukládání přijatých souborů přes funkci BlueTooth, "nacpe" to někam do sms, nebo bůhví kam, a při vyhledávání je telefon zralý tak akorát s ním mlasknout o zeď - ne že by jinak nebyl, ale u této činnosti chuť rapidně roste.
Za další "genialitu" považuji výběr operačního systému - Symbian. Pokud jste v sedm a padesáté položce menu (standardní počet téměř při každé operaci) a neukončíte vše stisknutím příslušného tlačítka pro "konec" či "zpět" ale stisknete pouze červené tlačítko pro ukončení hovoru, tak vše zůstane otevřené a "běží" na pozadí, což je "vhodné" zejména při osazení telefonu slabším procesorem.
Funkci červeného tlačítka pro ukončení hovoru je tak nějak sporné posoudit. Na jednu stranu, pokud chci rychle odejít z jakékoli položky menu, jsem hned po jednom stisku zcela pryč z menu na základní obrazovce. Ovšem na druhou stranu, stisknu li ho omylem, a jsem již ve zmiňované sedm a padesáté položce v menu, "vypadnu" z něj tak rychle, že návrat zpět, je takřka nemyslitelný.

  Podobnými "vychytávkami" je "Nokyje" doslova "prošpikována", a já myslím, že v nejlepším se má přestat, tak bych jen závěrem uvedl dvě "satisfakce" (bylo jich více), které mi byli nejsympatičtější, vůči telefonům "NOKYJA".

První:

  Psal se leden roku 2006, a já se zrovna nacházel ve Finsku v Helsinkách, v jednom GigaMarketu.
Po zjištění stavu cen v sekci potravin, a přepočítání mé finanční hotovosti jsem došel k závěru, že bude lépe hladovět, či se nadále "ládovat" s sebou dovezenými konzervami typu "krůtí maso s vejci",než odejít z obchodu bezruký, neb by mi ruce upadly ihned po předání příslušné částky u kasy. Jinak řečeno - na nedostatek pro nás Čechy vysokých cen, si v té době opravdu stěžovat nemohli. Ani Švédsko a Norsko na tom nebylo lépe, tak říkajíc - "drahý sever".
Uchýlil jsem se tedy k činnosti, která je pro člověka v této situaci typická - "šmajdání" po ochozech, mlsné nahlížení do výloh ostatních obchodů a mumlání si neslušných slov nad cenami ostatního zboží.
Tak si takhle vykračuji, sledujíce výlohy a Finskou módu, zvláště u žen - kupříkladu stříbrné lodičky s dvacetipěti centimetrovým podpatkem, k tomu "maskáčové pumpky" s fialovým "čímsi" na vrchní části těla mne dost překvapili, když v tom můj zrak ulpěl do obchodu s mobilními telefony, nebo možná to byla prodejna operátora, to jsem v tom úžasu nestihl zaregistrovat.
Nevídané, neslýchané! Jsem ve Finsku a uprostřed krámku pod nasvíceným skleněným poklopem ční telefon SonyEricsson K750i, s obrovským nápisem ve smyslu "Top model mezi telefony" ! To bylo napsáno anglicky, jinak z Finštiny si myslím rozumím akorát jednomu nápisu - Älä polta tupakkaa vessassa! - udžujte čistotu či splachujte po sobě, neb to bylo umístěno nad toaletou, i když jeden nikdy neví, co si Finové na těchto místech sdělují...Tak mne napadá, že juknu do slovníku.
Z toho by mohlo vyplívat, že už i v mateřské zemi "NOKYJE", přišli na to, zač je toho "krumpl".

Druhá:

  Psal se srpen roku 2011, a já se zrovna nacházel v Holandsku na toaletě.
Stojím si na nad mísou, vykonávaje (naštěstí) "malou" potřebu a prozpěvujíc si refrén písně "Počkám až přijdeš, a pak Tě zabiju", když v tom mne napadla "geniální" myšlenka - "zatelefonuji" si.
Uskutečnil jsem tedy telefonické spojení s volanou osobou a vedl hovor.
Jednou rukou jsem si přidržoval "to", a druhou telefon u ucha, do teď logické, a nikterak nebezpečné počínání.
Jenže po dokonání "malé" potřeby jedna ruka stále třímala "to" (skutečně netuším proč, se ženou jsem nemluvil, asi automatika a přirozený strach o "to", asi co kdyby "něco", nebo co), a druhá cítila potřebu spláchnout.
Telefon se logicky přesunul z dlaně mezi rameno a ucho, a dlaň se jala spláchnout. Bohužel mezi dlaní a šňůrkou od splachovadla zela větší vzdálenost než jsem předpokládal, a byl jsem tedy nucen se "natáhnout".
V tomto okamžiku se stali tři věci najednou - jsem se "natáhl", zatáhl a telefónek hurá do mísy.
Napřed ještě "trefil" obroučku mísy, následně se rozpadl, baterie spolu s krytem dopadli na dlažbu, ale zbytek se vrhl do výru vytvořeného spláchnutím toho, co se v míse zrovna nacházelo.
Tak jsem to tak s blaženým úsměvem pozoroval, uzavíraje sázky, zda telefonek okusí "toboganovou" jízdu Holandskou kanalizací, či ulpí na dně mísy.
Ulpěl na dně, zřejmě zrovna v ten den nebyl tobogan v ceně vstupenky do "wcparku".
Jenže...
Tato příhoda byla satisfakcí pouze do okamžiku, než mi došlo že takto to nemůže zůstat, a já byl nucen, proti všem svým vůlím """ šáhnout pro NOKYJI do hajzlu """ , neboli rukou nikterak nechráněnou zalovit v míse, a přispěchat tak na pomoc tolik nenáviděnému přístroji (přiznám se, že pár okamžiků jsem si pohrával s myšlenkou - nechám to tak, vždyť tam přece patří, ale...).
Ovšem recompense na sebe nedala dlouho čekat. Ihned po rozebrání a vysušení, jsem se jal vysypati popelník, připomínající spíše urnu pro pět lidí (po celodenním příspěvku dvou kuřáků, cca 60 "vajglů" a popel), zároveň v téže ruce třímajíc vítězoslavně vysušený a plně funkční "telefon", neb druhou rukou jsem musel otevřít porouchaný odpadkový koš, uzpůsobený k nožnímu ovládání.
Tak tedy, "hrknul" jsem tam ty "vajgly" a popel i spolu s "milovaným přístrojem". Zajímavé bylo, že popelník mi v ruce zůstal, proč tedy ne "telefon"? Že by vyšší vůle zasáhla? Osud? No spíše "levá pazoura", ale mně se líbí varianta - vyšší vůle tomu tak chtěla.
Opět nastala situace, že rukou nikterak nechráněnou, jsem byl nucen zalovit v dalším ne dvakrát příjemném prostoru.
To se to tak někdy seběhne že...? Od té doby má telefonek přezdívku " Přismahlá Aquabella ".